(Bhagat)

Jedním z aspektů konstelací anebo jednou otázkou, která se mnoha lidem v konstelacích ukáže je: „Jaká je má správná vzdálenost od rodičů?“

Když už člověk jednou spatří hloubku propojení a princip věrnosti v rodinném systému, obzvláště pak, co se týče rodičů, pak již ví, jak důležité je přijmout rodiče, usmířit se s nimi, cítit se dobře se svými kořeny - aby se náš rodinný systém mohl stát zdrojem síly a podpory pro nás. Až doposud dobré.

Ale mnoho lidí mělo také bolestivé, ohrožující a dokonce i traumatizující zkušenosti s rodiči, které nelze přehlédnout a které nelze vyřešit jen tím, že si s rodiči promluvíme. Lidé s těmito zkušenostmi mají větší potřebu anebo větší citlivost na regulaci blízkosti-vzdálenosti.

I když je tam ano a přijetí na jedné straně, tak stále je tu potřeba postarat se o to, jak blízko člověk chce anebo potřebuje být k dalšímu člověku. Pokud ten člověk se příliš přiblíží, pak se zevnitř objeví síla, která se chce vzdálit pryč - pocit, který lehce může být vnímán jako odpor k člověku, který je blízko – anebo to leží jako zátěž na kontaktu s daným člověkem.

Pokud si tento člověk uvědomí potřebu regulace blízkosti-vzdálenosti a dokáže se o to postarat - pak se může cítit dobře a svobodně a zároveň otevřený lidem, se kterými se potkává, aniž by vytvářel negativní náboj s nimi.

Tato regulace blízkosti - vzdálenosti je přímo zrcadlena v rovnováze našeho nervového systému – v procesu regulace sympatiku a parasympatiku. Stát před matkou nebo otcem, nacházet si správné místo, správnou vzdálenost, se přímo odráží ve vnitřní rovnováze našeho nervového systému, kde to umožňuje regulaci našeho těla volně a spontánně.