Někdy člověk má pocit, že se mu vytratila radost, vůle, síla a klid ze života. Skutečností je, že tyto aspekty života, aspekty Esence, stále existují a my jsme jen ztratili kontakt s nimi. Na této skupině se právě věnujeme těmto čtyřem kvalitám, vyživujeme je a otevíráme se, aby přítomnost Esence - něčeho, co nás přesahuje - se mohla projevovat v našem životě. Dále tyto kvality se budeme učit rozpoznávat a rozlišovat mezi silou skutečnou a silou falešnou, mezi vůli skutečnou a vůli falešnou apod.

Esence - aspekt síly

Síla jako aspekt esence má mnoho podob. Je podobná ohni. Někdy vzplane- to když v nenadálé situaci přesně člověk ví, co má dělat a bez přemýšlení dokáže bleskově zareagovat. Jindy hřeje jako teplo uhlíků – když člověk bez rozlobení klidně řekne ne a každý to cítí. Bohužel většinou člověk používá falešnou sílu, která vychází z osobnosti.
Sílu, která vyžaduje úsilí, snahu, urputnost, agresivitu, drsnost. Když člověk používá falešnou sílu, má pocit, že musí vše vydržet, být tvrdý, zastrašovat a kvality jako citlivost, otevřenou, upřímnost jsou považovány za slabost. Avšak falešná síla vyčerpává a jak je člověk tvrdý na své okolí, tak je tvrdý i sám k sobě, potlačuje své potřeby a přání.

K tomu abychom opět mohli navázat kontakt se silou jako aspektem Esence se musíme vydat tam, kde jsme tento kontakt ztratili. Síla se v našem životě poprvé začíná manifestovat kolem věku jednoho roku, tedy v období, kdy dítě začíná chodit. V pokud potřeba dítěte po pocitu jednoty, splynutí a bezpečí nebylo doposud s matkou nasyceno, bude se bránit od matky odejít a bude se jí ještě více držet a svou vlastní sílu odmítne. V jiném případě pokud matka byla příliš zahlcující pro dítě, dítě uteče za silou do světa, ale tím přijde o kontakt a splynutí s matkou. Nastává vnitřní konflikt mezi těmito dvěma potřebami – potřeba blízkosti a potřeba síly (svobody). Avšak na úrovni esence žádný konflikt mezi jejími aspekty neexistuje. V jednu chvíli je tu síla, v jiné láska, splynutí, v další vůle.

Esence - aspekt vůle

Vůle jako aspekt esence je jako velká klidná řeka tekoucí neustále vpřed. Odhodlání, ochota být věrný sám sobě, své pravdě a stát si za tím.

Stejně jako u ostatních aspektů Esence, také u vůle je to naše osobnost, která překrucuje skutečnou podobu Vůle. Naše osobnost z Vůle často dělá něco tvrdého, orientovaného na budoucnost. Okamžik nyní je obětován pro budoucnost -kam bylo rozhodnuto, že se chceme dostat. Toto není Vůle, aspekt Esence, ale náhražka, berlička která nám dává směr a naději, že to v budoucnosti bude lepší.

Opravdová Vůle je o tom zůstávat pravdivý sám sobě. Když jsme v kontaktu s Vůlí, pak víme, co je pro nás důležité a jsme ochotni jít naším směrem a potkávat se s výzvami a obtížemi, aniž bychom to vzdávali. Hlavní je, že víme, co je pro nás důležité – nezáleží tolik na tom, jak rychle se tímto směrem pohybujeme. Opravdová Vůle neobětuje okamžik nyní pro budoucnost, také neobětuje náš směr, ani co je pro nás důležité pro nyní. Když je Vůle přítomná, jsme otevřeni k tomu potkat se s našimi pocity, nejistotami a zároveň zůstaneme v kontaktu s tím, co je pravdivé hluboko v nás. Mohli bychom to také nazvat odhodlání k tomu stát za svou pravdou.

Když jsme v tomto stavu, můžeme být otevřeni světu, aniž bychom byli manipulováni nebo rozptylováni. Starodávná moudrost Zenu se stává pravdou – „I cesta tisíci mil začíná jediným krokem a končí jediným krokem.“

Esence - aspekt radosti

Radost je přirozenou součástí lidské bytosti. Většina z nás však na ni úplně zapomněla nebo si ji netroufá prožívat. Uvěřili jsme, že radost přichází zvenčí (od partnera, po nějakém úspěchu atd.). Při spirituálním hledání potkáváme různá úskalí a bolesti, což nás může snadno odradit. Je těžké proniknout na své životní cestě do hlubších úrovní bez prožitků radostných dobrodružství.

Žij v radosti,

v lásce,

i mezi těmi, kteří nenávidí.

Žij v radosti,

a zdraví,
i mezi nemocnými.

Žij v radosti,

v míru,

i mezi těmi, kteří se trápí.

Žij v radosti,

bez majetku,

jako ti, co září.

Vítěz zasévá nenávist,

protože ten, který prohrál trpí.

Zanech výher a proher

a najdi radost.

Není většího ohně než je vášeň,

není většího zločinu než je nenávist,

není většího smutku než je být oddělen,

není větší nemoci než je hlad,

a žádná jiná radost není stejná jako radost svobody.

Radost, spokojenost a důvěra

jsou tvým největším vlastnictvím

a svoboda tvou největší radostí.

Podívej se dovnitř.

Buď tichý.

Osvobozen od strachu a připoutanosti,

poznej sladkou radost této cesty.

Jaká radost, podívat se na probuzené

a být ve společnosti moudrých.

Jak dlouhá cesta je pro člověka

cestujícího s hlupákem.

Ale kdokoli, kdo následuje ty, kteří jsou na cestě,

objeví svou rodinu a je naplněn radostí.

Následuj ty, kteří září,

moudré, probuzené, milující,

protože oni ví, jak pracovat a předvídat.

Následuj je,

stejně jako následuje měsíc cestu hvězd.

Buddha (z knihy od Osha: Dhammapada: cesta Buddhy)

Radost má tři úrovně. První je potěšení. Potěšení je tělesné. Druhé je štěstí. Štěstí je v mysli. Třetí je blaženost. Blaženost je duchovní. Všichni ale sdílí jednu skutečnost a to je skutečnost radosti. Radost přeložená do jazyka těla se stává potěšením, radost přijímaná tělem se stává potěšením. Radost přijímaná myslí se stává štěstím. Radost, která není přijímaná ani myslí and tělem – je přijímaná mimo tělo, mimo mysl – se stává blažeností. Existují tři vrstvy radosti.

Radost je jedinou realitou.

Radost je Bůh.

Radost je matérie, ze které je stvořena existence.

Buď otevřený radosti, ať už přijde odkudkoli. Nikdy ji nepopírej. Nezatracuj ji. Pokud je tělesná, no a? Pak Bůh klepe na tvé tělo. Když jíš a cítíš radost, užíváš si jídlo – je to Bůh – polykáš jej. Když držíš ruku ženy anebo muže, přítele či přítelkyně, kohokoli, s velikou láskou – pak cítíš v energii svého těla vzrušení, je tam tanec, hluboký tanec v energii těla, když jsi rozechvěn – pak jako elektřina něco vibruje, oživuje tě – něco, co způsobuje, že se cítíš více živý než kdy před tím – to je radost. Je to Bůh přicházející skrze tvé tělo. Když posloucháš krásnou hudbu, cítíš se neskutečně šťastný – to je radost skrze tvou mysl. Díváš se na květ, aniž by ses jej dotýkal, aniž bys zapojoval svou mysl – pak přijde chvíle, kde je blaženost – jemné, tiché požehnání. To vše jsou různé podoby radosti.

Osho: Tantrická transformace

Esence - aspekt klidu

Klid přirozeně přijde, když najdeme svou vnitřní pravdu a když máme odvahu ji uznat. Dokud naše vnitřní skutečnost bude na nějaké úrovni v konfliktu s vnějším životem - bojuje s ní, chce ji změnit, odmítá ji anebo věří tomu, že musí získat určitou věc - pak samozřejmě klid nemůže přijít. Klid přijde, když má člověk jasno a zná svou vlastní pravdu. Vnější život možná není takový, jaký by byl pravdivý pro nás, ale pro vnitřní klid stačí, když uznáme naši vlastní pravdu.

Řekněme, že něco vně nepasuje k tvé vnitřní pravdě. Možná to nebudeš schopen hned změnit, ale když ti to bude jasné a když svou pravdu vyjádříš – pak ti to přinese klid. Ty jsi svou pravdu vyjádřil.

Nebo řekněme, že se ti někdo líbí. Ty toho člověka neznáš a tak jsi nejistý, jak toho člověka oslovit, co říct. Když ukážeš svůj zájem, vytvoří se klid a to i když ten druhý zájem mít nebude. Žil jsi svou pravdu, nic už v tobě nezůstalo. Žádné postranní myšlenky, žádné pochyby, žádné vnitřní dohadování se, žádné kalkulace. Nedostal jsi, to co jsi chtěl. Možná budeš na chvíli smutný nebo se budeš cítit odmítnutý. Ale už zároveň s tím v tobě bude růst i něco jiného. Klid totiž nezávisí na tom, jestli člověk dostane to, co chce. Závisí na tom, jestli jsme tím, kým jsme. Čím hlouběji dokážeme vidět a žít to, kým jsme, tím více se může klid manifestovat v našem životě.

A pak přijde chvíle, kdy se naše osobní pravda potkává s objektivní pravdou - s dimenzí, která vůbec není spojená s naším osobním příběhem a životem. Najednou se stáváme součástí věčného proudění energie, která stále plyne dál. S touto úrovní se potkáváme zřídkakdy a pokud se s ní potkáme, tak obvykle není úplně jednoduché vnímat, co to opravdu je.

Zajímavé je, že jednou z větších překážek k tomu, aby mohl klid být přítomen, je náš strach ze smrti. Klid je totiž přímo spojen s prostorem a prostor s prázdnotou. Zde naše osobnost se všemi mechanismy pro přežití začne panikařit. Při tom, vše co je potřeba, je jen trochu podpory k tomu, abychom mohli jet na vlnách emocí a čekat až opět vlna zmizí v oceánu – a oceán tam je neustále a bude tu i dál. Je to na nás. Můžeme se dívat na vlny anebo se můžeme dívat na oceán jako na celek, s veškerou jeho hloubkou. Pak přirozeně přijde klid.

Vnitřní klid přichází, když vidíme, co je a co není. Abychom mohli žít vnitřní klid, je třeba upustit od zažitých představ a konceptů a začít prožívat svět přímo. Vidět pravdu je velkou pomocí na cestě k vnitřnímu klidu. Naše subjektivní pravda tohoto okamžiku je bránou k pravdě objektivní a ke klidu. Vnitřní klid přichází, když je naše vnímání jasné.

„Buď otevřený radosti, ať už přijde odkudkoli. Nikdy ji nepopírej. Neodsuzuj. Že je tělesná, tak co? Pak Bůh klepe na tvé tělo. Když jíš, cítíš určitou radost, tak si užij své jídlo. Jídlo je bohem a ty ho polykáš. Když držíš ženu nebo muže za ruku, nebo přítele nebo kohokoli jiného, s velikou láskou a tvým tělem projede energetické vzrušení, je tam tanec, hluboký tanec ve tvé energii těla; pokud jsi rozhýbán – jako elektřina – něco vibruje, obnovuje, osvěžuje tě. Cítíš se více živý než kdykoli předtím. Tak to je radost, Bůh, procházející tvým tělem. Když se při poslouchání hudby cítíš nadmíru šťastný, to je radost v mysli. Když se díváš na květinu, aniž by ses jí dotýkal a aniž bys zapojil svou mysl, přijde chvíle blaženosti – jemné, tiché, hluboké požehnání. To vše jsou různé podoby radosti.“

Osho: Tantrická transformace

Klid má jen jednu chuť, která je naprosto vynikající – konečná chuť samotné existence. Musíte jen nechat odejít vše, co ruší – vše co vytváří rozruch – vše, co vytváří napětí, úzkost, utrpení; nemusíte dosáhnout cíle – to si pamatujte.

Klid je už hluboko uvnitř vás. Klid je to, z čeho jste stvořeni. Je to vaše vědomí, vaše bytí.

Ale takové je úplné šílenství lidí, že z klidu začnou dělat svůj cíl, začnou toužit po klidu. A to je největší dilema hledajícího člověka. Člověk musí pochopit tuto kontradikci. Nemůžete chtít klid, protože to chtění je rušením. Po čem člověk touží, či co chce, to je jedno. Můžete toužit po klidu, můžete toužit po moci, můžete chtít peníze nebo můžete toužit po meditaci – to je jedno – protože přirozenost touhy je pořád stejná. Je to napětí, její cíl je v budoucnosti a klid je v přítomnosti.

Klid není napětí. Klid je uvolnění stav puštění se. Ani touha po klidu tu není. Není tu žádná touha, žádná ambice, protože člověk již pochopil tu jednoduchou aritmetiku – že každá touha je konfliktní a každá ambice tě odvádí od tebe samotného.

Ve chvíli, kdy opustíš všechny touhy, všechny ambice – najednou se ocitneš sedět v klidu v chrámu svého bytí.

OSHO: Rebel