Lektor: Bhagat

Jak zacházet s vnitřním kritikem a důvěřovat sám sobě i existenci

Uvidíte a pochopíte strukturu svého superega - vašeho vnitřního kritika, a pochopíte způsob, jakým funguje. Uvidíte, čí hlasy v sobě nese, pochopíte iluzi, jejíž konečným důsledkem je, že vytváří strategie, které jsou pro přežití neadekvátní. Pochopíte, že oddělenost je iluzí a je příčinou našeho strachu ze smrti. Naučíte se, jak se postarat o svůj každodenní život v materiálním světě, jak žít své vztahy a přitom vnímat a zůstávat ve spojení s krásou, inteligencí a svobodou své duše.

Vnitřní kritik - superego

Pravděpodobně se vám už někdy stalo, že jste si najednou uvědomili své myšlenky a možná jste i žasli nad komentáři, hodnoceními, soudy, porovnáváním, soutěžením v naší mysli. Bereme to vše tak vážně, protože se domníváme, že to jsem já, kdo to říká a kdo si to myslí.

Můžete si udělat takový malý test – představte si, že přijedete na seminář do meditačního centra. Máte zpozdění a tak vstupujete poslední do meditárny, která je už plná lidí. Co se Vám bude honit hlavou?
„Už zase jdeš pozdě. To bude trapas. Jsi fakt nemožný“
V případě žen: „Jsem dost hezká? Jak vypadají ostatní ženy? Co mají na sobě? Jsem dostatečně upravená, namalovaná, nenamalovaná?“
Jinak všeobecně: „Přijmou mě mezi sebe? Jsem dostatečně duchovní, chytrý, společenský...? Atd..“

Toto srovnávání, sebe-odsuzování, kritika sebe i ostatních – to vše vychází z našeho vnitřního kritika (superega). Jak osvobozující to může být, když si člověk uvědomí, že tyto myšlenky, to nejsem já – to jen můj vnitřní kritik opět kritizuje a útočí. Pokud jeho slovům uvěříme můžeme se cítit nejistě, nešťastně, nesebevědomě, naštvaně, agresivně, v depresi apod. Ale co je nejhorší jsme tak plni jeho vlivu a naší reakce na ní, že nevnímáme vůbec danou chvíli a její možnosti, krásu a hloubku.

Tento vnitřní ukrutník nemá s nikým slitování – pokud člověk udělá cokoli, co superego nemá napsáno ve svých pravidlech – tak okamžitě útočí. Nemilosrdný útok se záměrem člověk ponížit a donutit ho dělat, to co chce on. Vše ale dělá pod převlekem, že jsme to my samy – pokud totiž jeho kamufláž je prokouknutá – ztrácí nad námi moc. Avšak je velmi vychytralý a neustále dopisuje do svých rozsáhlých svazků pravidel nová a proto cesta obeznamování se s vnitřním kritikem a s jeho chováním může být doslova celoživotní projekt. Avšak každičký krok na této cestě nám dodá člověku neskutečnou svobodu, opravdovost a klid.

Další články:

o vnitřním soudci zde,

o srovnávání se, soutěživosti a vnitřním kritikovi zde.

Na své cestě ke svobodě je velice důležité podívat se na své superego – na svého vnitřního soudce. Možná jste již byli na různých seminářích a zažili různé prožitky krásy, souznění, klidu apod. Přesto všechno vás stále něco stahuje dolů do bahna, jako byste nic z výše zmíněného neprožili. A opravdu, co se týká superega, k žádné změně nedošlo. Chvíle oslavy, naplnění, radosti, lásky, vniřního klidu, síly a jasnosti pro něj neznamenají doslova nic. Přesněji řečeno, superego vnímá takové prožitky jako zbytečné, či dokonce ohrožující, protože při kontaktu s těmito kvalitami se člověk uvolní a jednoduše je. A právě to ohrožuje smysl celého superega. Neboť jeho cílem je, aby člověk přežil.

Když se v raném věku formovala vaše osobnost, tehdy byly všechny postoje, strachy a přesvědčení vašich rodičů jedinou realitou, se kterou jste se setkávali. Rodiče se chovali jistým způsobem, a atak vás vedli k chování, které bylo očividně ovlivněno jejich strachem, postoji a dalšími věcmi. Chtěli vás naučit, jak přežít, jak zvládnout nástrahy světa. Vy jste byli malí a oni byli velcí. Nebylo důležité, jestli jejich konání bylo správně či ne, to nebylo ve vašich silách to posoudit. Jednoduše – díky tomu, že oni byli ti velcí, měli veškerou moc. Oni byli ti, kteří určovali normy chování.

Od té doby nosíte představy svých rodičů i jejich hlasy v sobě. Tyto představy a hlasy vám říkají, co dělat a co nedělat. Možná jste se dokonce někdy postavili proti něčemu, co řekli, ale taková vzpoura nemá žádný účinek. Celý obraz už se stal vaší součástí – a jak se můžete vzbouřit sami proti sobě?

Úryvek z knihy Esence napsané Bhagatem.

Důvěra

Během práce s vnitřním kritikem také vzniká otázka důvěry. Vnitřní kritik totiž nedůvěřuje nikomu a ničemu.

Důvěra nemá adresu a žádnou adresu nezná. Důvěra je vnitřní kvalitou. Pokud tu je, tak tu je. Je to jako, když přivedeš světlo, přineseš lampu do pokoje. Nyní padá světlo na stůl, padá také na židli. Nebude padat jen na židli, ale také na stěny, na obrazy visící na stěnách. Bude padat na stěnu, na zem a také na střechu. Pokud přineseš světlo do místnosti, pak bude padat na vše, co tam je. Stejné je to i s důvěrou. Je světlem. Pokud je důvěra zažehnuta v tvém srdci, nedělá rozdílů. Důvěřuješ Bohu, důvěřuješ Kristu, důvěřuješ své žene, důvěřuješ svému muži, důvěřuješ svému synovi, důvěřuješ svému příteli. Důvěřuješ svému nepříteli. Důvěřuješ přírodě, důvěřuješ smrti, důvěřuješ nejistotě. Jednoduše, prostě důvěřuješ...

Osho

Vedení

Když jednou uvidíme nakolik nás naše superego ovlivňuje a jak kontroluje náš život, automaticky se potkáváme s otázkou vnitřního průvodce – vnitřního vedení. Existuje vnitřní vedení? Co když ne? A pokud ano – odkud pochází? Z vnějšku? Zevnitř? A co mohu udělat pro to, abych toto vedení rozpoznal a pochopil jej?

To je mnoho otázek. Není jednoduché na ně odpovědět způsobem, který by chápala naše mysl, neboť vnitřní vedení nám ukazuje směr, který často nenásleduje strategie zaměřené na přežití, úspěch a bezpečí.

Téma vedení se také vždy dotýká tématu důvěry. Bez důvěry nám totiž následování vnitřního vedení připadá prostě šíleně. Celý svět kolem poslouchá pravidla pro přežití a v tomto prostředí udělat krok jiným směrem nebo dokonce směrem opačným, vypadá bláznivě nebo nebezpečně.

Ve světě byli vždy lidé, kteří tuto odvahu našli - poslechli a následovali vnitřní vedení. Lidé, kteří šli svou vlastní cestou, žili svou pravdu, postavili se za svou jedinečnost. Když se pak ukáží plody tohoto způsobu žití, tak se tito lidé často stávají idoly nebo hrdiny – ale o to jim vlastně nešlo – oni jednoduše následovali své vnitřní vedení.

Když se s našim vnitřním vedením setkáme poprvé, může nás to vylekat. Pokud ovšem jsme odvahu našli a vnitřní vedení již následovali. Pak jsme jistě zažili, že nám to přineslo do života něco velmi cenného – pak už víme. Po té je daleko jednoduší vnitřnímu vedení naslouchat a následovat jej a nepodléhat tlakům našeho superega, které chce abychom následovali jen strategie pro přežití.

Vnitřní vedení se může objevit v mnoha podobách. Někdy může přijít z vnějšku v podobě inspirace. Např. přítel se s námi podělí o svůj prožitek a to nás zasáhne hluboko uvnitř. Jindy hlas vnitřního vedení přijde přímo z našeho srdce v podobě touhy, volání ohledně našeho potenciálu. Může mít formu ticha a klidu hluboko uvnitř nás, které k nám promlouvá a my jej můžeme uslyšet či ucítit v našem srdci.

Tyto další dva súfíjské příběhy krásně zachycují přesně tento proces.

Příběh o Mojudovi

Příběh o řece

Svoboda

Svoboda je hezké slovo, ale co vlastně znamená? První, co se vybaví mnoha lidem, jsou svobody občanské – vnější. Na té úrovni svoboda znamená, že si člověk může zvolit svou práci, náboženství, partnera, kde chce bydlet apod. Na té úrovni je to svoboda volby podle našeho rozhodnutí. Ale největší omezení naší svobody vychází zevnitř nás.

Z čeho vycházejí naše rozhodnutí? Jsem to opravdu já, kdo toto chtěl anebo je to jen reakce, zaslepená vzpoura proti vnějším vlivů – dělání navzdory? Jdu určitým směrem, protože je to má vnitřní pravda anebo mám tyto pocity, protože je to přesně naopak než to měli moji rodiče nebo naopak než kam mě chce vmanipulovat společnost?

Pokud chci přijít na to, co je svoboda doopravdy, potřebuji se pozorně dívat. Jaké hodnoty, jaká kritéria se skrývají za mými volbami? A odkud tyto hodnoty a kritéria pocházejí?

Je to mnoho otázek.

Z psychologického hlediska je potřeba se v tomto kontextu podívat na jednu část v nás a tou je superego. Superego je kontrolní jednotka naší osobnosti. V práci s esencí se této části říká vnitřní kritik. Vnitřní kritik byl vytvořen, když jsme byli velmi malí a naši rodiče byli velmi velcí a měli veškerou moc, ať už měli pravdu nebo ne. Dali nám pravidla, hranice, co se musí, co se má, co se nesmí a co se nemá atd. Také nám předali jejich strachy. Superego, vnitřní kritik, má jedinou funkci a tou je přežití. Přežití znamená jídlo, přístřeší, bezpečí, sex (reprodukce – přežití druhu) a sounáležitost ve společnosti. Superego nám dává seznam pravidel, standardů – co máme dělat a co dělat nemáme – k tomu abychom přežili.
A samozřejmě jsou v nás konfliktní impulzy - základní instinkty, zvířecí instinkty, které kolidují se společenskými normami a skutečnostmi. Superego otce, které je v konfliktu se superegem matky. Je to džungle. Máš být lidský, společenský a zároveň máš si jít za kariérou a úspěchem a tak soutěžit. Neustále se srovnáváme. Jsem ještě vepředu? Nebo už se opožďuji? Jaké mám šance?

Pokračování zde.

Soucit

Soucit je přímým protilékem na účinky útoků soudů v rámci našeho emočního i fyzického systému. Útoky soudů vytvářejí strach, napětí a pocity méněcennosti spojené s porovnáváním se. Být schopen cítit soucit se sebou samým i s ostatními je to, co nám opět umožňuje vytvářet prostor pro energii srdce a přítomnost lásky.

Krásnou meditací soucitu je Atišova meditace srdce.