Zní vám toto slovo jako z jiného světa, jako něco nedosažitelného? Podívejte se, ale jestli to ve vás neprobouzí určitou předtuchu, nebo lépe řečeno, vzpomínku na stav, který znáte? Ano něco takového bylo. Někde v nás víme, že takový stav je, i když ho ještě nemáme. Kolik lidí zasvětilo svůj život tomuto hledání? Hledání osvícení nebo alespoň Satori, záblesku osvícení. Následování vnitřního volání. Uvědomování si, že skutečnost, jak jí vnímáme skrze mysl, není vše.

Při tomto hledání nejdříve pochopíme, že osvícení není něco, co musíme najít. Jak často jsem slyšel Osha mluvit o tom, že my už osvícení jsme, ale jsme ještě spící. Je třeba se jen probudit. Že vše tu je, není třeba něčeho dosahovat, hledat či nacházet. Zní to dobře, že? Jediné hloupé je, že tak tvrdě spíme.

Když se narodí dítě, přichází na svět osvícené, bez mysli mezi sebou a skutečností, avšak také bez vědomí toho, že je osvícené. To co přichází pak, to všichni známe, pomalý proces budování Já, na jehož konci stojí Ego a Mysl. Mysl, která přemýšlí, plánuje, vše vysvětluje, třídí, která chce radost a chce se vyhnout bolesti atd. atd. atd. Jediné hloupé na tom je, že po tolika učení se a takovém vývoji dosažený stav není šťastnější, ale více nešťastný než před tím. Život se nestane hezčí, ale těžší. A pak jsme chyceni v pasti hledání toho, co by nás mohlo učinit šťastnější, vně nás. Někdy pak možná začneme hledat osvícení nebo alespoň zážitek Satori, ale ta past je pořád stejná. Hledání, které nevyhnutelně končí frustrací. Bez hledání si člověk neuvědomí, že i hledání je pastí. V té  chvíli frustrace člověku připadá být spokojený se skleničkou vína nebo piva jako velmi lákavé. Ale i to není skutečné, protože tento stav existuje, i když většina lidí ho nikdy ve své dospělosti nezažila.

“Osvícení je vtipem, protože to není něco, čeho musíte dosáhnout, do čeho musítě vložit vešekeré své úsilí, abyste ho dosáhli. Už tu je: rodíš se osvícený. Slovo”osvícení” je krásné. Pocházíme ze zdroje, z konečného zdroje světla. Jsme malými paprsky slunce a ať už jsme došli jakkoli daleko, naše přirozenost se nezměnila. Nikdo nemůže jít proti své skutečné přirozenosti. Můžete na ni zapomenout, ale nikdy o ní nepříjdete. Takže získání toho, není správným výrazem. Není to získáno, je na to vzpomenuto. Proto Budha nazýval svoji metodu SAMMASATI. Sammasati znamená správné vzpomenutí si na to, co už tu je.”

OSHO: Come, come, come, yet again come

Pokud chceme zažít Satori, chuť osvícení, je potřeba pochopit mechanismus naší mysli, která vstupuje mezi nás a skutečnost a pak jít dál.

Když člověk zažije Satori, ví to. Zprostředkovat to ostatním není tak lehké, protože řeč je nástrojem mysli a oslovuje opět mysl a proto kvalita prožitku se lehce vytratí.

Nanejvýš, lze tento prožitek přiblížit. O takové zkušenosti z mého života chci teď vyprávět.

Bylo to během skupiny Satori, kterou tenkrát vedl Prasad. Myslím, že to bylo v roce 1985, byl to čtvrtý nebo pátý den. Začátek byl pro mě opravdu těžký, namáhal jsem se, byl jsem v napětí, vše mě bolelo. Nemohl jsem spát. V ten den se to stávalo lehčí. Byla na mě řada, abych naslouchal a najednou přišel nekonečný strach. Slyšel jsem, jak můj partner mluví, nahlas a jasně, ale já jsem už nerozuměl, co říká. Měl jsem strach, že jsem se už úplně zbláznil. Chtěl jsem pomoc a tak jsem zvedl ruku. Za chvíli přišel Prasad. Řekl jsem mu, co se mi děje. Byl jsem překvapen, že mohu lehce mluvit. On jen přikývl bez jakéhokoli slova a usmál se. Zopakoval jsem zoufale můj popis a on opět jen přikývl. Byl jsem bezmocný. Jak něco takového přijmout? A pak jako by vlna prošuměla skrze celé mé tělo a vše smyla pryč. Strach zmizel a já jsem byl ve stavu, ve kterém jsem nikdy před tím nebyl. Slyšel jsem skrze moji kůži, viděl jsem svými vlasy, cítil jsem svýma očima – všechny smysly se slily v jeden smysl. Nebyla tam žádná mysl, která by stála mezi mnou a skutečností. Byl to stav nekonečného klidu, bohatosti, citlivosti, jasnosti, radosti. Byl to stav „Bytí.“  Můj partner komunikoval a já jsem si to užíval celým svým tělem - „slyševiděcítěchutnaje.“ Nerozuměl jsem obsahu jeho slov, ale byl jsem tam v té chvíli úplně bez minulosti, bez společenské nebo kulturní struktury. Moje Mysl v té chvíli nefungovala, ale byl jsem blíže Životu, jak nikdy před tím.

Bohužel tento stav nezůstal na vždy a „normální“ Já – myslím tím to důvěrně známe Já, se vrátilo zpět. Ale tato zkušenost mi už zůstala. Už jsem věděl, že něco takového existuje a to díky svému vlastnímu prožitku zkušenosti a formovalo to celý můj další život.

Byl to dar, který si člověk nemůže vynutit nebo zopakovat a který by nepřišel bez vložené námahy.

“Poslouchejte slavíka hlouběji. Naslouchejte stromům, hudbě, která vás obklopuje. Naslouchejte všemu, dívejte se na vše, dotýkejte se všeho s takovou intenzitou, že když se na něco díváš stáváš se očima, když něčemu nasloucháš, stáváš se ušima, dotýkáš se stáváš se dotekem. Nejsi zastaven u jednoho smyslu. Všechny smysly splývají v jeden. Všechny smysly se stávají jedinou citlivostí... a najednou zjistíš, že jsi vždy byl v Bohu, že jsi vždy byl s Bohem.”

OSHO: The Search

Skupina Satori