(Bhagat)

Kdykoli pomyslíme na sílu, tak se nám automaticky objeví určité obrazy: být fit, být inteligentní, mít výdrž a dosahovat svých cílů. Když mluvím s lidmi o jejich životě, obzvláště o jejich životních přáních, často si všímám určitého předpokladu, který je protknut právě v těchto obrazech: „Pokud chci žít svůj život podle mých představ a přání, pak musím vědět, co chci a musím být dostatečně silný na to, abych ten vůz dokázal táhnout bahnem nebo do kopce než se dostanu tam, kam chci.“ Zní to dokonale logicky a rozumně. Víme, jak funguje svět a podle toho hodnotíme celou situaci.

Pravdou avšak je, že my nevíme, jak funguje svět. My si jen myslíme, že to víme. Vidíme, jak funguje ekonomie, jak fungují lidé a z toho vyvozujeme své závěry. V závislosti na tom, jestli se lidem daří dosahování svých cílů, hodnotíme jestli je tento člověk dostatečně inteligentní, dostatečně silný, jestli má dostatečnou disciplínu či odvahu podstoupit riziko apod. Časopisy a televize jsou plné obrazů a příběhů lidí, kterým se to v jejich životě na nějaké úrovni podařilo.

I já jsem takto pohlížel na sebe a svůj život, přirozeně. I já jsem vyrůstal v tomto světě, kde takto lidé mluvili a to mě učili ve škole.

Dnes mám štěstí. Žiji a pracuji, tak jak jsem o tom snil. Žiji a pracuji v prostředí, o kterém jsem snil.

Před mnoha lety, když jsem objevil skupiny a meditace a našel tak směr a smysl svého života, uvědomil jsem si, že chci mít meditační centrum někde na venkově a žít tam společně s lidmi. Byl to tenkrát celkem absurdní sen, když si vezmeme mou „realitu“ v té době. Žil jsem a pracoval jsem v Tao Oshově Meditačním centru v Mnichově. Všechny peníze jsem vždy utratil za to, abych mohl zůstat co nejdéle v Oshově ášrámu v Puně, v Indii. Přesněji řečeno, polovinu roku jsem strávil v Mnichově v Německu a druhou polovinu v Puně u Osha. Zrovna jsem teprve začínal pracovat s lidmi. Moji rodiče nebyli bohatí a já sám jsem žádné peníze také neměl. Takže logickým závěrem bylo: „Zapomeň prostě na tento sen. Prostě je mimo tvé možnosti.“ Avšak tento sen se mi splnil.

Uskutečnění tohoto snu mi něco ukázalo o životě, o existenci a o mě samotném. Něco, co bylo úplně odlišné od toho, jak jsem si myslel, že funguje život. Všechny velké aspekty mé práce nebyly něčím, co bych si vymyslel já. Začalo to už s hypnózou podle Ericksona a NLP.

Seděl jsem v Tao u snídaně společně s přáteli a četli si program Oshovy Mutliversity v Puně na příští sezónu. Přečetl jsem si o výcviku v hypnóze a řekl jsem, že si to udělám. Rozhodnuto. To zvláštní na tom bylo, že jsem hypnózu nikdy nezažil a ani jsem o tom nikdy nečetl. A rovnou jsem do toho šel. A i dnes téměř o třicet let později, stále cítím vděčnost za tento jemný přístup k vytváření přátelství mezi vědomím a nevědomím, respektování své jedinečnosti a svých zdrojů a stávání se tak sebou samým.

Další byly konstelace. Byl jsem také v Mnichově a slyšel jsem o Hellingerovi, který také žil v Mnichově. Moji přátelé šli na jedno odpoledne na universitu, kde Hellinger přednášel o konstelacích. Když o tom mluvili, nelíbilo se mi to. Po nějaké době jsem pak opět jel na půl roku do Puny. Když jsem přijel, hned první den se mě zeptali: „Bhagate, chystáme výcvik v konstelacích pro terapeuty, kteří tu pracují a potřebovali bychom, abys pro nás přeložil nějaké materiály z němčiny do angličtiny. Mohl bys to pro nás udělat?“ Já jsem souhlasil. Při překládání mě konstelace pomalu začaly zajímat. Věděl jsem, že ten výcvik je už plný. I přesto jsem se rozhodl, že se prostě zeptám, jestli bych se náhodou nemohl ještě přidat. Zeptal jsem se a odpověď byla: „Jasně, přijď.“

Další byla Shangri La. Pozvali mě do Lažan, abych vedl skupinu Vipassana, ve starém domě, který v té době vlastnil Rakušan, který pracoval v Praze a který tu chtěl vytvořit meditační centru. Skupina přátel tedy založila toto místo a pozvali mě, abych vedl skupinu. Avšak něco mezi nimi neklapalo a tak se majitel rozhodl toto místo prodat. Toto rozhodnutí udělal pár dní před mou skupinou. Když jsme přijeli, dům byl prázdný a zamčený. Objevila se žena z vesnice a dala nám klíče a odešla. Po skupině mi účastníci řekli: „Bhagate, ty máš svůj sen o vytvoření meditačního centra na vesnici a tady to máš!“ Zatočila se mi hlava. Nebyl tu žádný telefon a v té době nebylo možné získat telefon a mobily neexistovali. Neměl jsem peníze na to koupit tento starý dům. To bylo v roce 1995, kdy i vesnice vypadala skutečně špatně. Znal jsem možná pět Čechů. Ale někde v mém nitru jsem cítit: „Toto je šance, skoč!“ A já jsem skočil. Vrátil jsem se zpět do Mnichova. Bylo to neuvěřitelné. Během šesti týdnů jsem zorganizoval peníze – přátele a rodiče mi pomohli. Opustil jsem byt v Mnichově a šest týdnů po mém rozhodnutí jsem se přestěhoval do Lažan. Pořád přede mnou byla dlouhá cesta, ale časem všechno klaplo.

Tyto zkušenosti byly pro mě učiteli. Uvědomil jsem si, že jsem neplánoval ani jednu z nich. Jediné co jsem udělal, bylo, že jsem řekl ano tomu, co mi existence nabídla v danou chvíli.

A přesně o tom je síla – mít odvahu a důvěru k tomu říci ano a jít dál svou cestou. Nebylo v tom pro mě žádné úsilí, jen to, že jsem vnímal tu pozvánku a cítil jestli je to pro mě a jestli mám odvahu říci ano.

Když se něco takového stane, známe již skutečnou sílu a také to, že úsilí a tvrdost nás jen odvádí od síly pryč. Víme, že síla je něco, čemu se můžeme odevzdat. Je pravda, že potřebujeme odhodlání, abychom pokračovali v cestě dál. Ale opět je to spíše o tom mít odvahu cítit, co se na této cestě v nás děje a jít dál. To není tvrdá disciplína.

A to samé platí o radosti a klidu. Následuj svou cestu a radost přijde sama, klid přijde sám. Žij svůj život se všemi jeho výzvami a obtížemi. Ciť a dívej se na vše a říkej ano a důvěřuj. A uvidíš, že radost bude opět přítomná v tvém životě a chvíle klidu se také objeví.

Když bych to celé shrnul, pak jsem to nebyl já, který by to vše hledal. Existence mi to nabídla. Můj příspěvek spočíval v tom, že jsem měl odvahu říci ano. Jak úlevné je toto uvidět, sejme to takovou tíhu z toho: že já bych měl vědět, že já bych měl dělat správná rozhodnutí, že já bych měl dělat to správné. Prosté příliš mnoho „já.“

Řekl jsem ano a síla, odhodlání, radost a klid přišli samy.

Bhagat

Esence síly, radosti, klidu a vůle