Primal s Belou
Sananda
Tato skupina byla mou poslední skupinou na závěr mého tříměsíčního pobytu v Indii. Naprosto jsem měla jasno, že na ni chci jít, ale vůbec jsem netušila, co mě čeká...
S Belou jsem nejdříve procházela rozhovorem. Nepamatuji se, co přesně jsme říkaly, ale vím, že jsem odcházela v slzách. Bela ve mně dokázala otevřít tak silné emoce jen během pár minut rozhovoru – vztek, smutek, slzy, bolest... Seděla jsem v bambusovém háji, obklopena překrásnou zahradou, ale vůbec jsem nic nevnímala. V té chvíli jsem byla naprosto zaplavena svými emocemi. Jsem velmi vděčná, že jsem se v té chvíli nezalekla a zůstala dál odhodlaná tímto procesem projít.
Skupina má velmi striktní pravidla. Ticho, izolace – pět dní žádný kontakt s okolním světem – třikrát denně meditace a proces ve skupině – speciální dieta (žádný cukr, kafe, černý čaj, tuky...). Až zpětně jsem pochopila význam těchto opatření. Je to jako když přede mnou byl temný tunel, na jehož konci je čisté světlo, ale tma v tom tunelu je taková, že kdybych měla možnost úniku, tak bych jím neprošla... Tato pravidla mi dodala tu pevnou strukturu, o kterou jsem se mohla v momentech paniky opřít.
První silný moment, který si vybavuji, byl na počátku skupiny, kdy nás Bela vyzvala k tomu, aby někdo z nás předstoupil. Postavila jsem se jako první. Najednou jsem tam stála a cítila se jako nahá – obnažená. Síla Bely mi umožnila prozřít … uvidět mou vnitřní skutečnost pocitů dítěte, které jsem v sobě nesla. Konfrontována se svou touhou přimalovávat svět kolem na růžovo, abych tak v tomto mém vysněném světe mohla žít a uniknout tak drsnosti skutečnosti. Ponořila jsem se do proudu tohoto procesu a bylo to, jako si sáhnout na úplné dno. Díky tomu, že jsem dokázala sejmout své iluze, jsem se mohla postavit na své vlastní nohy a od země se odrazit s lehkostí, která mohla přijít až po uzření pravdy. Díky přijmutí svých děsivých pocitů svého vnitřního dítěte v konfrontaci se svými rodiči, jsem v sobě nalezla pramen energie a síly, která stoupala až k tomu, že jsem nalezla odvahu rozbourat vše falešné, zatěžující a svazující. Bylo to jako bych rozbourala stěny svazující mě ve svém vnitřním vězení potlačovaného utrpení. A najednou jsem stála na rozvalinách své minulosti a sluneční paprsky začaly pronikat na místa, která je už velmi dlouho neviděla. Prostor odpuštění, ticha, průzračnosti, nevinnosti, lehkosti, hravosti a radosti, kde nové křehké rostlinky začaly rašit a růst. Jasnost vidění mi najednou umožnila vnímat, co jsem si převzala z rodiny a co si z toho chci nechat a co si přeji nechat odejít. Najednou jsem objevila mnoho pokladů, které jsem odmítala, protože jsem se nechtěla podívat na vše tak, jak to bylo.
Cítila jsem, jak hluboce nás tento proces, kterým jsme společně procházeli, propojil a otevřel nám srdce. Najednou jsme byli společně a hráli si spolu v dětské nevinnosti a radosti. Cítila jsem se lehce jako pírko. Najednou světlo mělo výraznější barvy, chutě a vůně byly daleko sytější, zvuky lahodnější. Dokázala jsem s údivem koukat na hru světla na hladině vody, fascinována krásou.
Jsem hluboce vděčná, že jsem v sobě nalezla odvahu jít do této konfrontace se sebou samou. Odvahu k tomu otevřít tyto zaprášené zasuté kouty a dovolit tak starým věcem odejít a pod prachem a špínou najít pak skryté poklady energie, radosti a nevinnosti.
Tato skupina pro mě nebyla cestou růžovým sadem, ale spíše obtížným sestupem do temnot své duše, ale díky tomu jsem pak mohla uvidět čistotu světa a světla kolem. Cítila jsem, že jsem převzala odpovědnost za pocity svého vnitřního dítěte a tím jsem se mohla stát opět trošku více dospělou.
Bylo to pro mne jako znovuzrození. Po této skupině jsem věděla, že chci přijmout sannyas jméno. Neměla jsem odvahu si ho vybrat sama, ale poprosila jsem kamaráda, aby mi pomohl. A druhý den na to přišel se jménem Sananda – blažená, radostná, veselá. Po této skupině jsem opravdu tyto kvality v sobě naplno cítila. A pak v nově nalezené odvaze a dospělosti jsem vyrazila sama na cestu Indií, což bych před tím nikdy neudělala.
Lektor: Bela