Upravený úryvek z knihy Bod vědomí (Transformace narcismus v rámci seberealizace) od A, H. Almaase (viz dále). Almaas tvrdí, že pokud nejsme v kontaktu s naší pravou podstatou -tedy Esencí – pak se na duchovní cestě seberozvoje a sebeobjevování dříve či později potkáme s narcistickými rysy v nás. Tento narcismus není patologický, ale je součástí objevování a chápání částí naší osobnosti a vyvěrá z toho, že se osobnost nemůže mít kontakt s Esencí. Pokud nemá kontakt s Esencí, nemá kontakt s vnitřním pocitem sebe hodnoty, důležitosti, smyslem a na jeho místě člověk cítí negativní prázdnotu. Osobnost se pak snaží ji zaplnit různými strategiemi: vyžadování obdivu od ostatních, dokazování vlastní jedinečnosti, nabubřelým velikášstvím anebo idealizací, hněvem, závistí apod.

Narcistická konstelace se ukazuje jako nejhlubší, nejvíce ve středu a nejvíce citlivou a často nejobtížnější částí osobnosti ke zpracování. Student více a více zjišťuje, že témata, se kterými je nyní konfrontován, v této hlubší dimenzi seberealizace, jsou ta nejbolestivější. Tato témata jsou více emocionálně citlivá a zahrnují pocity zranitelnosti, zranění a reaktivního chování. Jiná témata se mohou také objevit v této úrovni duchovní práce, ale narcistické potřeby obvykle dominují proces studenta.

Projít narcistickými tématy sám je extrémně obtížné, protože je velice obtížné sám vidět svoje narcistické téma. Jasně jsou tato témata nejblíže našemu pocitu toho, kdo jsem, protože zde je zpochybňována přímo naše identita. Na této úrovni může hodně pomoci učitel nebo dokonce může být nepostradatelný. Student potřebuje učitele více než pro jiná témata, protože narcistické téma spouští v člověku pocity dezorientace a pocit, že jsem ztracený. Stavy a témata, které v tuto chvíli přicházejí jsou podobná patologickému narcismu, ale v tuto chvíli vývoje obecně neodrážejí žádnou patologii. Spíše odrážejí rostoucí uvědomování si základní slabosti a prázdnoty normální identity.

Co jsou konkrétní příznaky centrálního narcismu?

Když se začne narcistická konstelace dostávat do vědomí, konkrétní způsoby, jak se to projevuje záleží na tom, nakolik jsou vyřešena narcistická témata. Zde se zmíním o obecných charakteristikách, které indikují přítomnost těchto témat.

Sebe-vědomí a sebe-hodnota: Hlavní starostí zde je otázka hodnoty, která se manifestuje jako zaneprázdnění svou vlastní sebe hodnotou a různými manévry, jak získat více sebe hodnoty anebo jak se vyhnout tomu, aby o ni člověk přišel. Student začne být citlivý na téma své hodnoty, neustále hodnotí sebe a své aktivity a obvykle je citlivý na hodnocení od ostatních. Nemůže si pomoci, neustále se snaží získat ocenění od ostatních skrze své činy, vyjádření se, mluvení, svůj zjev, úspěchy apod.

Tento vývoj ukazuje na studentovo rostoucí vědomí nízkého pocitu sebevědomí. Pokud bude prozkoumávat a pochopí tyto příznaky, pak uvidí, že pod nimi leží pocit, že jsem nedostatečný a bezcenný. Tento pocit bezcennosti se často střídá s nafouknutou sebe důležitostí.

Téma sebe-hodnocení odráží ztrátu kontaktu se svou vnitřní vrozenou esenciální hodnotou.

Potřeba zrcadlení: Normální potřeba zrcadlení se v tuto chvíli stává přehnanou. Začneme si více uvědomovat naši základní potřebu být viděn, rozpoznán, obdivován, oceňován apod. Tato potřeba má dva prvky: Za prvé, je to potřeba, aby někdo z vnějšku nás viděl přesně, chápal co se v nás děje, jak se cítíme, co si myslíme apod. Je to otázka jiného člověka fungujícího jako zrcadlo pro nás a tak, aby ten druhý podporoval náš pocit identity. Druhá potřeba je, že zpětná vazba zrcadlení musí být nejen přesná, ale i extrémně pozitivní. Potřebujeme být viděni očima ocenění, obdivu ba dokonce stát se i idolem.

Potřeba zrcadlení odráží nejistotu a nestabilitu pocitu své identity. Tato nejistota odráží základní slabost identity ega, což je způsobeno odcizením od esenciální identity a je vyjádřením hlubší potřeby. Tato hlubší potřeba je touhou po tom, aby naše skutečné já bylo viděno a oceněno – prostě protože není viděno, ani oceňování nikým – ani ostatními ani námi samotnými.

Výjimečnost a jedinečnost: Potřeba vnějšího zrcadlení se typicky soustředí na potřebu být rozpoznán jako někdo mimořádný a jedinečný. Tato potřeba odráží přehnané přesvědčení o své mimořádnosti, což odráží pocit nedůležitosti. A tak student cítí buď přehnaný pocit výjimečnosti, důležitosti a jedinečnosti anebo bolestivé pocity nedůležitosti a bezcennosti anebo tyto dva pocity se střídají v závislosti na adekvátnosti anebo nedostatku narcistických zdrojů.

Grandióznost: Potřeba výjimečnosti a důležitosti jsou kvality centrálního narcismu. Tyto potřeby se manifestují v určitou chvíli jako nerealistická a grandiózní přesvědčení o tom, co člověk může dělat a čeho může dosáhnout. Může věřit tomu, že je nejlepší, nejmocnější, nejvíce neodolatelný, nejinteligentnější atd. Může cítit, že má schopnosti, kvality a úspěchy, které zdaleka přesahují jeho opravdové schopnosti.

Idealizace: Grandióznost se může střídat s, anebo může být skrytá, nadměrnou potřebou najít si lidi, které si člověk idealizuje. Potřeba idealizovat si někoho konkrétního je normální, ale pro narcistu je to více zoufalé. Tato potřeba se objevuje také normálnímu jedinci v rámci jeho duchovního vývoje, když se mu začne vyplavovat narcistická konstelace. Idealizace se stává více extrémní a člověk má tendenci věřit, že jeho zidealizovaná postava vlastní neobvyklou dokonalost a sílu. Využívá pak jeho vztah k idealizované postavě k tomu aby posiloval svůj pocit identity, k tomu aby získával moc a dokonalost díky asociaci s idealizovanou postavou.

Deficitní prázdnota: Jedním z nejtypičtějším příznakem narcismu je bolestivý stav prázdnoty, kde člověk cítí deficitní vnitřní nicotu – vakuum, jako by člověk neměl nic uvnitř, žádnou substanci. Tato chudoba vnitřního života a prožívání – jako vlastní fenomenologická nicota – je obvykle doprovázena pocity neskutečnosti, bezvýznamnosti, bezcílnosti a nedůležitosti. Cítí, že jeho život nemá žádný smysl, význam – jeho existence nemá žádnou důležitost a jeho činy nemají žádný smysl anebo skutečný cíl. Tyto pocity odrážejí jeho odcizení od esenciální přítomnosti, která je v nejhlubším možném smyslu – opravdovou důležitostí, významem jeho existence – protože přítomnost je jeho skutečnou existencí.

Narcistická zuřivost a závist: Narcistický jedinec anebo normální jedinec v této fázi vývoje, má sklony k intenzivnímu hněvu, iracionální zuřivosti, které mohou mít formu akutní exploze anebo je to chronické, pomstychtivé. Tato narcistická zuřivost je vyprovokována nejmenšími – skutečnými anebo imaginárními – narcistickými urážkami – jako jsou např. nebýt viděn, pochopen anebo oceněn, způsobem, jaký si ten člověk myslí, že si zaslouží. Může přijít i narcistická závist: člověk pak nenávidí kohokoli, který má (anebo to vypadá, že má) bohatší vnitřní život anebo vnější úspěch a cítí bolest z toho, že nemá to, co má ten druhý.

Falešnost: Příznak definující narcismus je pocit toho, že je člověk falešný, nedostatečně autentický. To nejdříve může přijít jako strach, že ho lidé odhalí, aniž by věděl co mohou odhalit. Když tento člověk jde hlouběji do tohoto strachu, může zjistit, že má strach, že se přijde na to, že je falešný, že bude vidět, že není pravdivý. Tento pocit falše je odrazem faktu, že normální identitě chybí skutečné já – esenciální přítomnost.

Deprese: Pro některé jedince se může prázdnota a pocit nesmyslnosti manifestovat jako určitý druh deprese: těžká, beznadějná a bezmocná. Člověk cítí nesmyslnou prázdnotu, těžký a netečný nedostatek nadšení ohledně života, nedostatek radosti a vzrušení ze své vlastní práce a ze svých vyhlídek. Není to otázka pocitů viny a smutku, ale pocitů těžké prázdnoty, vyschlého a pustého vnitřního života.

Nedostatek podpory: Člověk více a více cítí nedostatek podpory, jako by nebyl schopen stát na svých vlastních nohou, psychicky. Může dokonce cítit nedostatek rovnováhy na fyzické úrovni. Tento nedostatek podpory se může nejdříve projevit jako silná potřeba vnější podpory, což se projevuje různými strategiemi, jak ji získat. Rostoucí vědomí potřeby vnější podpory indikuje nejen nedostatečnost vnější podpory v minulosti a přítomnosti, ale také a to je ještě více důležité, nedostatek vlastní vnitřní podpory pro svůj pocit skutečné identity.

Tímto tématem se zabýváme na skupině vedené

Bhagatem:

Transformace narcismu