(úryvek z knihy Osho: Psychologie esoteriky)

Moderní člověk je úplně novým fenoménem. Žádná tradiční metoda nemůže být používaná přesně stejně jako dřív, protože moderní člověk před tím neexistoval. Takže svým způsobem, všechny tradiční metody se staly irelevantní.

Na příklad, tělo se tolik změnilo. Je natolik ovlivněno léky, že žádné tradiční metody nemohou pomáhat. Celá atmosféra je umělá: vzduch, voda, společnost, podmínky pro žití. Nic není přirozené. Narodili jste se do umělého prostředí, a vyrůstali jste v něm. Takže v dnešní době tradiční metody se ukáží jako škodlivé. Musí být pozměněny, aby odpovídali moderní situaci.

Další věc: kvalita mysli se zásadně proměnila. V době Patandžaliho (nejznámější učitel Jógy) nebyl středem lidské osobnosti mozek, ale srdce. A před tou dobou to nebylo ani srdce. Střed byl ještě níže, v blízkosti pupku. Střed se vzdálil ještě více od pupku. Dnes je středem mozek. Proto se lidem líbí učení podle Krišnamurtiho. Není potřeba metoda, ani technika – jen pochopení. Ale pokud je to jen verbální pochopení, jen intelektuální, pak se nic nezmění – nic není transformováno. Opět se to stává jen akumulací znalostí.

Já používám chaotické metody spíše než systematické, kvůli tomu, že chaotická metoda velmi pomáhá k tomu přesunout střed z mozku dolů. Střed nelze přesunout dolů pomocí žádné systematické metody, protože systematizace je prací mozku. Skrze systematickou metodu bude posílen mozek – bude mu dodáno více energie. Pomocí chaotických metod je mozek anulován. Už nemá nic na práci. Tato metoda je tak chaotická, že střed je automaticky přesunut z mozku do srdce. Pokud budete dělat mou metodu Dynamické meditace energicky, nesystematicky, chaoticky, vaše centrum se posune do srdce. Pak přijde katarze.

Katarze je potřeba, protože vaše srdce je tak potlačené, kvůli vašemu mozku. Váš mozek zabírá tolik vašeho bytí, že vám dominuje. Nezbývá žádný prostor pro srdce a tak jsou potlačeny touhy srdce. Nikdy jste se nezasmály srdečně, nikdy jste srdečně nežili, nikdy jste nedělali nic srdečně. Vždy do toho vstoupí mozek, aby systematizoval – aby dělal věci matematicky a srdce je potlačeno. Takže za prvé, chaotická metoda je potřebná k tomu, aby se střed vědomí přesunul z mozku do srdce.

Pak je potřeba katarze, aby odlehčila srdci – aby se odhodilo veškeré potlačování, aby se srdce otevřelo. Pokud se srdce stane lehké a nezatížené, pak střed vašeho vědomí je přesunut ještě níže – dostává se k pupku. Pupek je zdrojem vitality – zdrojem semínka, odkud vše ostatní vychází: tělo, mysl a vše.

Používám chaotickou metodu velmi záměrně. Systematické metodologie dnes již nepomůže, protože ji mozek využije jako svůj nástroj. Ani jen zpívání bhadžan nepomůže – protože je srdce tak zatížené, že nemůže rozkvést do skutečného zpívání. Vědomí musí být přesunuto dolů ke zdroji, ke kořenům. Jedině pak je tu možnost transformace. Proto používám chaotické metody k zatlačení vědomí z mozku dolů.

Kdykoli, když jste v chaosu, pak mozek přestává pracovat. Například, když řídíte auto a najednou někdo vběhne do cesty, reagujete tak náhle, že to nemůže být práce mozku. Mozek potřebuje čas. Mozek přemýšlí, co dělat a co nedělat. Takže kdykoli je blízko nehoda, dupnete na brzdu a cítíte pocity v blízkosti svého pupku, jako by reagovalo břicho. Vaše vědomí je zatlačeno dolů k pupku kvůli té nehodě. Pokud by šlo předem počítat s nehodou, pak by to mozek mohl zvládnout – ale když jste v nehodě – stane se něco neznámého. Pak si všimnete, že vaše vědomí se posunulo k pupku.

Když se zeptáte zenového mnicha: „Kde přemýšlíš?“ Dá ruku na své břicho. Když se lidé ze západu potkali poprvé s japonskými mnichy, nemohli to pochopit. „Jaká hlouposti! Jak můžete myslet břichem?“

Ale odpověď Zenu je smysluplná. Vědomí může používat jakýkoli střed v těle a střed, který je nejblíže původnímu zdroji je pupek. Mozek je nejvíce vzdálen původnímu zdroji, takže pokud je životní energie posunuta ven, pak se středem vědomí stává mozek. A pokud se životní energie pohybuje dovnitř, na konec se stává středem vědomí pupek.

Chaotické metody jsou potřeba, aby přesunuly vědomí k jeho kořenům, jedině z kořenů je možná transformace. Jinak budete pokračovat ve verbalizaci a nenastane žádná transformace. Nestačí jen vědět, co je správné. Musíte proměnit kořeny – jinak se nezměníte.

Pokud člověk ví to správné a neumí s tím nic udělat, bude se cítit dvakrát více v napětí. Chápe, ale nemůže nic. Pochopení má smysl jedině pokud vychází z pupku, z kořenů. Pokud chápeš mozkem, pak to není transformující.

Vrcholné nemůže být pochopeno pomocí mozku, protože když fungujete skrze mozek, jste v konfliktu s kořeny, ze kterých jste vzešli. Veškerý váš problém spočívá v tom, že jste se vzdálili svému pupku. Vzešli jste z pupku a také skrze něj zemřete. Člověk se musí vrátit ke kořenům. Ale tento návrat je obtížný, namáhavý.

Tradiční metody jsou přitažlivé, protože jsou starobylé a také mnoho lidí v minulosti díky nim dosáhlo vrcholného. Možná se staly nedůležité pro nás, ale nebyly nedůležité pro Buddhu, Mahávíru, Patandžaliho nebo Kršnu. Byly smysluplné, pomáhaly. Staré metody jsou možná dnes bez významu, ale protože Buddha dosáhl vrcholu díky nim, tak jsou přitažlivé. Tradicionalisté cítí: „Pokud Buddhovi se to podařilo pomocí této metody, proč ne mě?“

Ale my jsme dnes v úplně jiné situaci. Celá atmosféra, celé sféra myšlenek se proměnila. Každá metoda je organická pro určitou situaci, pro určitou mysl, pro určitého člověka. Fakt, že staré metody nefungují neznamená, že žádná metoda nebude užitečná. Znamená to jen, že se musí změnit metody. Já tuto situaci vidím tak, že moderní člověk se natolik změnil, že potřebuje nové metody, nové techniky.