Otázka: „Někde ve mně je strach, kvůli kterému jsem zavřeny, tvrdý a smutný, zoufalý, naštvaný a cítím beznaději. Připadá mi to tak jemné, že se ho ani vlastně nemůžu dotknout. Jak bych ho mohl vidět jasněji?“

Odpověď od Osha:
Jediný problém na smutku, zoufalství, hněvu, beznaději, úzkosti, utrpení je, že se jich snažíš zbavit. To je jediná bariéra.

Musíš s nimi žít. Nemůžeš před nimi utéci. Oni jsou tou situací, kde se život integruje a roste. Jsou výzvami života. Přijmi je. Jsou převlečeným požehnáním. Pokud před nimi utíkáš, pokud se jich snažíš zbavit, tak vzniká problém - protože se snažíš zbavit něčeho, na co ses nikdy pořádně nepodíval. A pak se to před tebou samo začne skrývat, protože to odsuzuješ. Pak to vstoupí hlouběji do nevědomí, skrývá se to v nejtemnějších koutech tvé duše, kde to nemůžeš najít. Vstoupí to do základů tvého bytí a tam se to dál skrývá. Samozřejmě že čím hlouběji to vstoupí, tím větší problémy to vytváří - protože pak to začne být aktivní z nepoznaných koutů tvé duše a ty jsi úplně bezmocný.

Takže první krok je: nikdy nic nepotlačuj. Prvním krokem je: cokoli co tam je, tam je. Přijmi to, dovol, ať to přijde - dovol, ať to před tebe předstoupí. Vlastně říct: „Nepotlačuj to“ nestačí. Pokud mi dovolíte, řekl bych: „Spřátel se s tím.“

Cítíš se smutný? Spřátel se s tím, vnímej s tím soucit. I smutek má své bytí. Dovol mu být, obejmi jej, sedni si k němu, vem ho za ruku. Spřátel se s ním. Zamilluj se do něj. Smutek je krásný! Nic na něm není špatně. Kdo ti řekl, že je špatné, být smutný? Jen smutek ti může přinést hloubku. Smích je povrchní. Štěstí sahá jen do vrstvy kůže. Smutek sahá až do kostí, do morku kostí. Nic nesahá tak hlubokom jako smutek.

A tak si s tím nedělej hlavu. Zůstávej s tím a smutek tě zavede až do nejniternějšího jádra. Můžeš se na něm vést a tak poznáš další věci o svém bytí, o kterých si před tím nevěděl. Tyto záležitosti můžeš poznat jen ve stavu smutku, nikdy je nemůžeš poznat ve stavu štěstí. Tma je také dobrá a tma je také božská. Do existence nepatří jen den, ale i noc. Tento postoj nazývám náboženský…

Člověk, který umí být trpělivě smutný, zjistí, že jednoho dne přijde do jeho srdce štěstí z nějakého neznámého zdroje. Tento neznámý zdroj je božství. Zasloužil sis to, pokud jsi byl skutečně smutný, skutečně v beznaději, skutečně zoufalý, nešťastný, utrápený. Pokud si prožil peklo, zasloužil sis nebe. Zaplatil jsi už za to danou cenu…

Potkávej se se životem. Konfrontuj život. Obtížné chvíle přijdou, ale jednoho dne uvidíš, že tyto obtížné chvíle ti dali sílu, protože si se s nimi potkal. Mělo to tak být. Tyto obtížné chvíle jsou těžké, když jimi procházíš, ale později uvidíš, že díky nim jsi rozvinul svou integritu. Bez nich bys nikdy nenašel svůj střed, půdu pod nohama.

Stará náboženství všude po světě byla represivní. Nové náboženství budoucnosti bude expresivní. A já učím toto nové náboženství… ať se exprese stane jedním ze základních pravidel pro život. I když budeš trpět kvůli tomu, trp. Nikdy neprohraješ. Toto utrpení ti bude pomáhat k tomu si užívat život více a více, oslavovat život více a více.

Osho, The Art of Dying, Talk #10