Dnes našel Bhagat na stránkách BBC zajímavý článek o Bhútánu. Autor článku se vydal do této země v Himaláji, kde potkal zajímavé lidi a tradice. Jeden muž Karma Ura na něj měl takový vliv, že se mu začal svěřovat. Autor měl v poslední době nepříjemné příznaky: točení hlavy, necitlivost v rukou a nohou, těžký dech.
Nechal se vyšetřit doktory a ti nenašli vůbec nic. Ura mu dal nečekanou radu:

„Potřebuješ pět minut denně myslet na smrt,“ odpověděl Ura. „To tě vyléčí.“

„Jak?“ zeptal jsem se, zaskočen.

„Je to strach ze smrti, strach z umírání před tím nežli jsme dosáhli toho, co chceme anebo než jsme uviděli naše děti dospět. To je to, co tě trápí.“

„Ale proč bych chtěl myslet na něco tak depresivního?“

„Bohatí lidé ze západu se nedotýkají mrtvých těl, čerstvých ran, shnilých věcí. A to je problém. Tak byl člověk stvořen. Potřebujeme být připraveni na tu chvíli, kdy přestaneme existovat.“

Vlastně tím, že mi navrhl, abych myslel na smrt jednou denně, tak byl na mě Ura ještě hodný. V bhútánské kultuře je zvykem, že člověk má myslet na smrt pětkrát denně. To by bylo mimořádné pro jakýkoli národ, ale obzvlášť pro národ, který neměří rozvoj země podle hrubého národního produktu, ale podle hrubého národního štěstí. (1)

Dále autor v článku cituje studie, které ukazují, že kontemplace na smrt nasměrovává člověka na pozitivní myšlenky a k vyhledávání šťastných prožitků. Také popisuje, jak diametrálně jiný mají lidé v Bhútánu pohled na smrt než je zvykem u nás na západě.

Celý článek si můžete přečíst v angličtině zde.

S tématem srmti se můžete blíže potkat a prožít si jej na skupině Umění zemřít.

(1) Eric Weiner, 8.dubna 2015, BBC cestopisy