Náš život může být naplňující a krásný jedině milujeme-li sami sebe a pak také teprve můžeme skutečně milovat i ostatní. Všichni jsme se narodili se sebeláskou a sebepřijetím, ale ytratili jsme to během výchovy a podmínění. Během těchto dnů se podíváme na to, co nám brání v lásce a jak se můžeme s láskou opět spojit.

"Takový jaký jsi sám k sobě, tak takový budeš k ostatním. Ať se toto stane základním dictum. Pokud se nenávidíš, budeš nenávidět ostatní - a bylo ti vštípeno se nenávidět. Nikdo ti nikdy neřekl: „Miluj se!“ Tato samotná myšlenky zní absurdně – milovat se? Samotná idea nedává smysl – milovat se? My si pořád myslíme, že k tomu abychom mohli milovat potřebujeme někoho dalšího. Ale pokud se to nenaučíš sám u sebe, pak to nemůžeš aplikovat u ostatních.

Bylo ti říkáno, neustále jsi byl podmiňován – že nemáš žádnou cenu. Ze všech směru ti bylo ukazováno, tvrzeno, že nemáš svou hodnotu – že nejsi tím, čím máš být - že nejsi přijímán takový, jaký jsi. Nad tvou hlavou se vznáší mnoho „měl bych“ - a tyto „měl bych“ je téměř nemožné splnit. A ty je nemůžeš naplnit a když to nezvládáš, cítíš se odsuzován. Tak vzniká uvnitř tebe hluboká nenávist k sobě samému."

Osho

"Měl bys milovat sám sebe bez přemýšlení nad tím, jestli si to zasloužíš anebo ne. Jsi živý – to je dostatečný důkaz pro to, že si zasloužíš lásku, stejně jako si zasloužíš dech. Nepřemýšlíš nad tím, jestli si zasloužíš dech anebo ne. Láska je jemnou výživou duše, stejně jako je jídlo výživou pro tělo. A pokud jsi plný lásky k sobě, budeš schopen milovat ostatní."

Osho: Zarathustra: smějící se prorok.